V klubovce nás reprezentovali následující borci:

R3, Martin Urban, LS3
AK, Pavel Švrček, DG-200
KP, Pavel Kalous + Jiří Pešta, Twin Kalous
XII, Olda Houžvička, Std. Cirrus
22, Jiří Pělucha, Std. Cirrus

a v kombi třídě

DD, Rosťa Stryk + Mira a Magnus, Duo Discus XT

mimo soutěž se pak na Vosičce B6 střídali Miro s Magnusem.

Z Frýdlantu odjíždíme s B6 a 22 v pátek odpoledne, kdy nad námi kumuly v řadách až za obzor a my ještě finišovali s přípravami. Do Zbraslavic přijíždíme kolem desáté večer a bez otálení začínáme vzývat boha Termosku, neboť předpověď na další dny není optimistická. Je potřeba to počasí pořádně uvařit!

Den 1, sobota, 14. dubna, soutěžní den zrušen

Počasí vypadá neletově, v aeroklubu by se ani hangár neotevřel, tady jsme však na závodech a tak se grid staví. Já takticky vyčkávám, neboť jsem se za počasí předchozí noc modlil co to šlo Po poledni se do vzduchu dostává chroust a dlouho bojuje ve výšce kolem 1000m AGL. Nakonec se disciplína ruší, přesto si někteří dají start a těm šikovnějším se i daří trať obletět. Martin Styk Urban Pohlavsson letí poprvé se svým novým bílým miláčkem a po přistání září radostí nad novou hračkou.

Den 2, neděle, 15. dubna, soutěžní den zrušen

Prší, prší, a prší… Všichni odpočívají, spí, jezdí do Kutné Hory, spí, odpočívají, pijí pivo a tak různě.

Den 3, pondělí, 16. dubna, LKZB-Kácov-LKZB

Prší, prší, a prší… Všichni odpočívají, spí, jezdí do Kutné Hory, spí, odpočívají, pijí pivo a tak různě. Uskutečňuje se výprava na severní polární točnu, kterou dočasně převezli do pivovaru Kácov, dva zmrzlí polárníci prof. Mc. Donald a poručík Jiří Beran dosahují točny v blíže nespecifikovaném časovém úseku odpoledního polárního dne.

Den 4, úterý, 17. dubna, club: 309,6km, kombi: 322,7km

Fronta odešla, probouzíme se do jasně modré oblohy, na kterou jsme z loňska zvyklí. Na briefingu dostáváme trať mírně přes tři sta. Jak klubovka, tak kombíci.

Jako první Duo Discus Junior je vybrán Mira, Magnus podléhá dezorganizační panice při přípravě pda, kabelů, mapy a všech ostatních zbytečností, které k letu nejsou potřeba. Na briefingu jej z mírné nervozity zachraňuje Šnek se zprávou, že v jednom Twinu je volné místo a jestli se nechce svézt. Magnus to bere všemi deseti a nám je jasné, že večer nebude třeba jezdit pro Vosu.

První rameno na jih k Jindřicháči je jízda pod dekou, slunce vidím možná jednou, na druhém rameni je to skoro to samé. Otáčíme podolský most na Vltavě a tlačíme přes Tábor. Za Pelhřimovem končí orlí fáze a začíná druhá. Kousek u Jihlavy se zvedám ze 400 metrů za pomocí káněte a když se posunu po boji o dva kilometry po trati, nacházím krásný třímetr.Pak už je to zase malina, otočit nějaký les kousek u Měřína, dobrat dokluzový šprajc u Havlbrodu a první tříkilo sezóny je doma!

A co ostatní? Styk bečel, že mu to nešlo, měl pravdu, jeho výsledek není na pozicích, na které jsme zvyklí. Švrk je vysmátý, neboť zaleťel o necelý kilometr za hodinu v průměru míň jak Pohlavsson, Olda je spokojený, protože má v kapse první 300! A dvousitc Duáč? Mirovi se z jarní termiky a prvního letu špatně neudělalo tak je asi nejspokojenější z nás!

U Huberta při večeři probíráme jak nám za letu byla kosa, pod základnou bylo až -11°C a pak študujeme super přelet tohoto dne. Suchánkův 1012km volný let s ASW-22, když jsme šli ráno v deset na briefing, on už byl na 30. kilometru… No to to…

Den 5, středa, 18. dubna, club: 239,4km, kombi: 277,3 km

Ve středu nás vítá opět azuro, Šnek mele něco o deklíčku a já myslím, že ho vezmu přes záda stolkem… Horác prorokuje částečně čistou a v podvečer příchod Franty od západu. Dostáváme racing task na východ a jsme v očekávání. Duáčový učeň je dnes Magnus a Mira sedlá Vosu. Před páskou lítám s přestárlýma džuniorama Bobrem, Navrcem a jedním z polárníků Ondrou Šindelářem.

Poklidně si lítáme hodinku před páskou až u Světlé nad Sázavou, pak jdeme do pásky a v neskutečných masomlýnech se výškově rozdělujeme. Já sem bohužel nejníž a při jednom přeskoku trochu dál a níž mě kluci zanechávají ve třech stovkách nad kravínem Začíná stará známá fáze, kterou plachtař musí aspoň jednou za přelet okusit. Já se nemůžu zvednout výš jak 600-700m nad zem a plácám se od jednoho políčka k druhému. Nad jedním se zvedám ze sto metrů, políčko jak dlaň, tam by se krásně četla knížka.

Nakonec se dostávám k bájném šprajcu Alfréd nad Velkým Dářkem a zvedám se opět na delší přeskok, průměrná rychlost klesá, ani policisti v obci by mě nepokutovali. Potkávám se s Oldou ve stoupáku na otočáku u Bystřice pod Pernštejnem a začíná fáze orel. K České Třebové a zpět až k Poličce to jde jako po másle. Mířím do mé oblíbené oblasti k Jimramovu (kdo tam byl, ten ví, kdo tam nebyl, ať si tam zaletí). Jimramov míjím ještě ve výšce, svážek k Novému Městu na Moravě však již nehodlám přeskakovat a tak prosím lesní dělníky aby pořádně zatopili v těch dvou ohních, nad kterými ve 200 metrech kroužím. Povedlo se a já se zvedám tak akorát, abych odklouznul k Novému Městu, nebo aspoň do míst, kde se dá bezpečně přistát… Tam jsem ale opět na hubě, ale pole už vypadají přátelsky. Zvedám se na metříku, přeskakuji nad hotel Ski a počítám sedačky na tribuně u biatlonové střelnice.

Dílo se daří a já otáčím poslední otočák, zbývá však ještě 60 km domů a na horizontu jde rozpoznat zastínění od vysoké oblačnosti fronty. U Chotěboře před stínem dobírám bezpečně na dokluz, který pak zakončuji efektním průletem přes tranďáky a Romana Koňaříka

Hotovo, přelet, který byl více než o rychlosti o morálce nevykašlat se na to a nepřistát je doma!!! Ostatní jako orlové, Doktor konečně jako super orel, Švrk jen jako orel, Olda doletěl, Magnusovi to podle Rosti jde, ale ty chvíle dezorganizace prý stojí za to Mira s Vosou bojuje a neodejde do pásky, škoda.

Den 6, čtvrtek, 19. dubna, AAT club: 104,1km/170,8km, kombi: zrušeno

V tlakové níži, před okludovanou frontou slibuje Horác výběžeček vyššího tlačítku. Místní QNH 995 a pohled na využitelnost Flymetu, který kreslí bílou vodovkou, hovoří za vše. Šamanovi to však vychází, okénko přichází a my letíme na regulérní přelet v tlakové níži.

Letím jako pták, jak mě pak ohodnotil poslední žijící pankáč ve střední Evropě, Kuba Kmošek a doletím si pro nejvyšší průměrku závodů (sobotní let s DD na průměru 87kmh s Rosťou nepočítám) Na dokluzu se mi ten úhel přeci jenom nezdá a tak si radši pár desítek metrů dobírám, asi bych měl tomu dokluzoměru začít víc věřit.

Styk letí jako super orel, Švrka jsem konečně přezávodil, Olda to prokaučoval, nevěřil organizátorům, že to písknou a ani to nesložil, Magnus ve Vose zase podcenil přípravy, techniku a zbytečnosti jako papírová mapa… Kombíci neletěli, DDuáč ale ano a Mira si podruhé svezl zadek. Večer paříme, modlíme se k Termoskovi a seznamujeme se s Tinkou

Den 7, pátek, 20. dubna, AAT club: 118,0km/310,9km, kombi: 121,3km/324,0km

Horác nás seznamuje s meteo situací a již poněkolikáté nás bádá, abychom neotáleli. QNH na 995, ale Flymet je barevnější a my optimističtější. Po pásce se potkávám se Švrkounem a letíme spolu skoro celý přelet. Dolů ke Kameni to jde docela dobře, pak slyšíme kombíky u Humpolce, že kudy tudy kolem přeháňky? a začínáme se obávat. Neotálíme a letíme tam.

Přeháňku berem jihem, zmokneme stejně a pod Havlbrodem se sbíráme ze země tak jak tak. Švrk nesportovně skrečuje poslední areu pouhých pár kilometrů před čárou, já do ní letím, potkávám se s Duem a soutěžíme kdo má lepší zved. Cirrus poprvé vyhrává nad Duáčem.

Přeskok pro dokluzový stoupák k Humpolci je pak už na optimále. Duáč mi evidentně ujíždí a v posledním okamžiku se mi ztrácí a já nevidím, kde točí ten super zved jak hlasí Šnek. Zvedám se na metříku, mám rezervu +100m a tak to zkusím, o kilometr dál mě nakopne dvoumetr a tak si dokluzovou jistotu přeci jen dotočím.

Švrk se nakonec zvedá ze 150 metrů za účasti Káňete, Čápa, Vlaštovek a ostatních obyvatel luftu. Oldřich nedolítává do poslední arey, ale aspoň na letiště. Horácovi to okno vyšlo, ti kteří otáleli přistávají za deště, ti ostatní za deště pouze skládají. Jsme spokojení, unavení…

Den 8, sobota, 21. dubna, AAT club: 106,6km/233,2km, kombi: 115,8km/245,5km

Ráno deka, Švrk to balí a fičí do Kopru, ostatní skládají. Na Duáče si dneska vyprosím místo já. Horác nekecá a hodinu před polednem deka táhne pryč, azuro se nasouvá a stoupáky probouzejí. V kombi pole position s Duáčem sledujeme jak klubovka bojuje v ukrutné nížce, než se termoska umoudří a šprajcy zesílí. Startujeme a já si poprvé zkouším dlouhé éro. Duáč je mazel a tak jeho 20 metrů rozpětí opravdu nejde znát.

Po pásce je to jízda, houpeme houpeme houpeme. Po frontě je luft čisťounký a my se kocháme skvělou dohledností. Zdravíme matičku Prahu stověžatou, otáčíme se u Vltavy a jedeme stejnou cestou zpátky. Vybíráme si jeden kumul u Vlašimi a vedeme spor jestli je nebo není v zakázaném trojúhelníku. Dolítáváme tam a co myslíte… není, a pod ním dvoumetr a Magnus Cirrus, o 300kg lehčí, nás dostoupává a zezadu se ozývá zvířecí řev, že mě Magnus přetočil cha cha… Natahujem se do arey, bereme lepší stopu než Šneček, a jsme hned o 50 metrů výš.

Čas do konce úlohy se blíží, tak to otáčíme na dokluz a fičíme. Efektní průlet je zakončený navázáním do termiky, všeci na zemi nám závidí a po přistání uznale kývají bradou… Po průletu se vozíme ještě další dvě hodinky v termice, vychutnáváme si Duáče a parádní dohlednost. Před přistáním ještě jeden průlet, přežehlený Šnek nevěděl jestli uskočit nebo se schovat do domečku.

Závody v sevření tlakových níží končí. Nikdo tomu moc nevěřil ale na neskutečné Vysočině se podařilo letět pětkrát za sebou a ještě jednou mimo soutěž. Sice jsme lítali průměrně o 100 km kratší trasy než loni, ale i tak jsme všichni spokojeni.

Další den návrat do kruté reality, žádné noční příchody na pokoj a následný Schlaftrunk, žádné ranní koblížky, žádné smsky o tom kde bude grid…

Tak zase někdy, někde na závodech!

Ahoj kamarádi, plachtaři…

]]> http://www.akfrydlant.cz/novinky/az-cup-2012-plachtarina-v-zajeti-tlakovych-nizi/feed 0 http://www.akfrydlant.cz/novinky/jaro-v-beskydech http://www.akfrydlant.cz/novinky/jaro-v-beskydech#comments Mon, 26 Mar 2012 19:54:07 +0000 jiryna http://www.akfrydlant.cz/?p=2087 Únorové mrazy povolily, voda v trubkách rozmrzla, sníh už je jen na Lysé nebo jiných vrcholcích Beskyd a frýdlantské letiště se probouzí z tuhé zimy.

Letošní zima byla ve znamení přepisu kluzáků z německých imatrikulačních značek na české. Přepisujeme všechny zbývající “D” kluzáky a lepíme ókáčka a netrpělivě čekáme na technického inspektora, který vše razítkem posvětí, a my se vydáme do jarní termiky.

Nezadržitelně se blíží i první jarní závody. Již tradičně vyráží Lumír Motyka do slovenské Prievidze na prestižní FCC, a rekordní počet plachtařů se v druhé polovině dubna vypraví do středočeských Zbraslavic na čtvrtý ročník AZ Cupu.  Suma sumárum, ve Zbraslavicích nás bude reprezentovat Martin Urban s LS3, Pavel Švrček s DG-200, Rosťa Stryk s copiloty Tomášem Magnuskem a Mirou Válkem na Duo Discusu, Olda Houžvička na Std. Cirrusu, Pavel Kalous na Twin Astiru, frýdlantský dream team doplňuje moje maličkost taky na Std. Cirrusu. Mimo soutěž se budou střídat copiloti z TM a MV na VSO-10! Celkem tedy vyrazí 8 plachtařů. To už je pěkný počet!

Vraťme se však ve fotografiích k předešlému víkendu, kdy se čistilo, leštilo, mazalo, zametalo, pucovalo a vše uklízelo…

Takže snad již brzy v luftě nad Beskydami!

Jiří Pělucha

P.S.: Pokud počasí dovolí, proběhne tento víkend na letišti ve Frýdlantě n. O. 1 kolo Motorové ligy motorových paraglidistů. Více informací tady.

Začátek skákacího roku. Můj (konečně) první volňas, Dan s Renkem opakují a profíci Tom s Laďou – ti si to prostě užívají.

A pro větší výšky je třeba jiné letadlo než L-60 Brigadýr, tak jsme si udělali výlet do Kroměříže. Parádní hopy z Anduly…

A jak se k tomu dopracovat? Třeba základním výcvikem, který dostanete jako svatební dar.

Pro ještě větší výšky, než vytočí Andula je ideální L-410 Turbolet. Bohužel jsem byl zrovna v Rakousku, takže klukům závidím… Gratuluju k prvním ErWéčkům!!!

A pokud máte bratra, který vám dá hezký dárek k narozenimám, můžete si užívat tak, jako Renča.

Vše v režii našich instruktorů Petra Pařízka a Pavla Mlýnka.

Jan (jeník) Skapa

První pěkný úlovek zaznamenal Fazol, který se přeškoloval na Laka-12 a pokořil 5x Radhošť a 5x Javorový letem svahovým! Za tento počin taky vyhrál Beskydský likér Lysá hora! Kdo ho napodobí v roce 2012? Soutěž O beskydskou špicu stále platí!

Další dvě fotky zachycují bezmotorové blbnutí kolem Lysé, kdy lze současně rozeznat tři větroně a nebo taky Piráta v efektním půdorysu!

Bystrý turista tasil fotoaparát a zachytil okamžik v podobě dalších záběrů! Opět Pirát a pak taky DG-200! Super dřevo a super brus!

Pak přichází podzim, a zima, inverze, sníh, mráz a nám se nezbývá než kochat z fotek a těšit se na jaro… příjde! Brzy!!!

Pokud by se mezi čtenáři našel takový, který ve svém archívu ukrývá podobné úlovky, chtěl bych jej poprosil o zaslání na jiripelucha(zavináč)gmail(tečka)com. Rádi je zde uveřejníme, odměnou budiž orosená R12 u Pupence!

Jiřyna

P.S.: Fotky převzaty z webkamery CHMI, od Elišky Machové a neznámého turisty!

Po roční odmlce Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí zahajuje pro sezónu 2012 základní plachtařský výcvik.

Zájemci naleznou všechny potřebné informace v rubrice Výcvik-Pilot kluzáku.

Další dotazy rád zodpoví Jiří Pělucha na emailové adrese jiripelucha(zavináč)gmail.com

Zde rovněž posílejte případné přihlášky. Informace o zahájení teoretického kurzu, který předchází samotnému létání, budou zde všas zveřejněny!

Pod tímto odkazem můžete shlédnout mix fotek z plachtařského výcviku v roce 2009!

Po vzoru vlnových aeroklubových mocností jako je Jeseník a Krnov i ve Frýdlantě vlníme a poznáváme krásu Faly. V následujících odstavcích bych rád shrnul jednotlivé využité vlnové dny na letišti ve Frýdlantě.

11. 08. 2011 – Ondřejnická vlna, překvapivá a úchvatná…

V tomto týdnu mají na letišti soustředění kladeňáci. Dopoledne zkoušejí navázat do vlny, která se překvapivě tvoří. Vlna je však přes den slabá, ale odpoledne zesiluje a všichni se střídají a chtějí se aspoň na chvilku povozit v krásné klidné vlnce.

V pět odpoledne startuji i já a vypínám se ve stoupání 5+ po 3 minutách vleku. Stoupám nad Frýdlantem v několika osmičkách a poté se vydávám za Jakubem Kmoškem z Kladnozbraslavic, který lítá nad hrází Šance, tam to protahuju přes přehradu a zjišťuji, že stoupání drží, na 1+ dolétávám za sjezdovky na Bílou, kde mám 2200QNH. Vlna zde je nejspíše od jižního hřebene Kněhyně. Otáčím se zpátky a směrem na východ od Šancí vidím vyrýsované rotory. Tam však již nezalétávám. Cestou zpátky netrefím stoupavé pásmo a prolétávám až 2m/s opadání.

Zvedám se opět nad Frýdlantem a vlním až do západu slunce. Je to něco naprosto úžasného, zelená krajina pode mnou a sluncem vykreslené dlouhé stíny. Oblast Kopřivnice a Štramberku v zapadajícím slunci vypadá jako České středohoří, co jako… Lépe!!! Pak ještě zkouším lítat svah na Ivančeně, jde to a je to velice turbulentní. Přistávám s pocitem naprostého štěstí při západu slunce.

Meteoinfo: nejsilnější stoupání do 1,5m/s, vítr při zemi do 5 m/s jihozápad, ve výšce západ.

P.S.: Foťák jsem neměl, scenérie navždy zůstanou v mé paměti…

18. 09. 2011 – První využitá vlna při jižní až jihozápadní situaci

V sobotu 17. 09. se s Fazolem domlouváme, že to druhý den vypadá moc dobře. V noci vítr zesiluje a až mi nebezpečně cloumá s chatkou. Vstávám po sedmé a nevěřím svým očím, od Radhoště až k Lysé natažený lenťák.

Startujeme až po jedenácté, asi jsme nebyli dostatečně vlnově nabuzeni. Létáme s Fazolem TX a Honzou Valentou ve Vose klasicky mezi Čeladnou a Kunčicemi, ale vlna nic moc. Maximálně něco přes 2000QNH. Zkoušíme to k Frenštátu a tam jen vyklesáváme. Pak se chytáme na rotoru v 9-ti stovkách u Skalky. Chvilku se necháme fackovat a pak to vzdáváme a letíme k letišti. Zde na turbulentním stoupání chvilku blbneme v asi druhé vlnce. Sedáme napříč letiště, protože vítr mezitím docela zesílil.

Honza Valenta s Vosou mezitím kdesi vyvlnil 3300QNH. Podle jeho popisu to pak bylo mezi Prašivou a Huidai. Škoda, že neměl logr. Na první podzimní vlnopokus to bylo dobré, musíme myslet pozitivně

Meteoinfo: stoupání do 1m/s, vítr při zemi kolem 8m/s jižní až jihojihozápad.

28. 10. 2011 – Vlna na svatého Václava

Vlnově nadržení plachtaři sledují vlnové situace přes pracovní týden. Krásná vlna se dělá ve čtvrtek večer 27. 10. To však jedu teprve z práce. Na druhý den si domlouváme brzký sraz, který většina plachtařů ignoruje. Scházíme se tedy jen 3 a vlekař v sedm ráno. Vypadá to nadějně, ale než ve čtyřech vytáhneme vlečnou, která je až na 4 místě v hangáru, anež poskládáme 3 BM, startujeme v 9,30 do postupně utichajícího větru.

Vlek je až nad mraky, které potkáváme v cca 8 stovkách nad letištěm a jejichž hrana končí někde u Čeladné. No vypadá to nádherně, vypínám a fotím, pak zjišťuju, že foťák vypověděl službu. Proklesám se pod mraky skrz bezoblačné pásmo nad letištěm, zde nacházím asi metrové stoupání, které drží zhruba na ose Borová-Ferum, zde udělám několik osmiček, kdy mě stoupání tahá do mraku, otvírám brzdy a klesám zase do stoupání. TX a 22 mezitím hledají štěstí jinde. Situace se však rychle mění, vítr slábne, oblačnost se nasouvá. Přistáváme cca po 30-ti minutách.

Odpoledne se to zase rozfoukává, ale jihem a já zkouším svah na Lysé z druhé strany… Není to nic moc a tak opět po půl hodině sedím na zemi. Dneska se nedaří…

03.11.2011 – 07.11.2011 – Převážně jižní až jihovýchodní situace

Vlnová situace je již několik dní, s převažujícím jižním nebo jihovýchodním prouděním. Bohužel vlnu nikdo přes týden z LKFR nevyužívá. Jen pro příklad, čtvrtek 03. 11. – Megavlna,T. Suchánek deklarovaných 807km! Krásně vypadá i pátek, celá republika v oblačnosti, jen nad Frýdlantem fohnove oko, a tři krásné natažené vlnové jitrnice po celý den… Proč nikdo neletěl?

05. 11. 2011 – Vlna za odměnu, aneb kdo vydržel na rotorech, ten se pak kochal.

 V sobotu se provoz chystá, mě brzdí pozdní příjezd na letiště a rada AK. Do vzduchu jde nejdříve TX Fazol, poté 22 Magnus, a pak další. Já startuji v půl jedné, vlekaři cítí jedny z posledních provozů a tak se houfně střídají, každý po dvou startech.

Ke mně přijíždí vlekař nejmenovaný, startujeme a dvěstěpětka míří na klasické vlnové místo. Když prolétáváme rotory, čekám odbočku vpravo směrem za Smrk ale vlekař hrdě vpřed proti Fohnové oblačnosti za Lysou. Ani do radia neříkám, ať odbočí, jen jsem zvědavý, jak to dopadne… Až je fén asi tak 1km od nás, vypínám se, otáčím zpátky před Smrk a zvedám se na rotorech. Stojí to dost úsilí, ale za odměnu, když se nad ně zvednu se a kochám v klidném pásmu nad rotorovými oblaky.

Létám s Magnusem v 22 jako poslední, vychutnáváme si oblačnost, která se před západem slunce objevuje na rotorech. Kecáme s plachtaři z Hranic, kteří se vozí na svahu, mají totiž 8/8 oblačnosti Magnus útočí na pětihodinovku takovým způsobem, že si od času západu slunce odečetl 5 hodin, přidal 10 minut jako rezervu a to byl jeho čas startu. Nakonec to i tak zvládl a přistává těsně před západem. Spokojený, zmrzlý, vysmáty…

Fazol se za letu zkoušel probojovat až na Javorový, za Travným nalezl docela silné stoupání, Javorový otočil, ale pak nedbaje základních principů, zkoušel přeskočit hřeben a fén. Ale nakonec se na letiště zpátky dostal.

Meteoinfo: stoupání i ke 3m/s, vítr při zemi jih až jihojihozápad do 8m/s, ve výšce zvláštní.

06. 11.2011 – Vlna poznávací, objevovací a průzkumná

Po úspěšné vlnové sobotě studujeme předpověď na neděli a domlouváme se s klukama na sraz v 7 ráno. Ráno vstávám před sedmou a na letišti se nepohne ani lísteček. Nechápu. Po prostudování moderních meteozdrojů zjišťujeme, že na Lysé fouká ze správného směru a dokonce celých 15m/a. To už se rozfoukává i na zemi. S Mirou Válkem si chystáme elektroniku do Twina a jdeme ve dvojím. Startujeme po půl desáté.

Těžkého Twina řídí Mira v rotorech velice úspěšně a já se bavím tím, jak to s námi hází. Po 6 minutách turbulentního vleku se vypínáme, vária na +5, později se stoupání ustálilo na +2. Za krátkou dobu stoupáme do FL70 a přecházíme na Mošnov věž. Pak přichází fáze debil a asi 50 minut se plácáme kolem 2000QNH a nemůžeme se zvednout výš. Pak nás Magnus informuje o silném stoupání na Smrku, letíme tam, a co myslíte? No je tam. Stoupavé pásmo je docela blízko hřebene, blíž, než sem zažil z předchozích letů. Zde vyvlníme 2900QNH a zkoušíme prozkoumat okolí. Pouštíme to za Lysou a v rovném letu nás to drží, a chvílemi stoupá. Za Travným nalétáváme opět +1m/s a překonáváme 3000QNH. Otáčíme se až za Morávkou a zbytečně blbě jdeme proti větru. Vracíme se zpátky za Smrk, kde nastoupáme a protáhneme se až za Velký Javorník.

Vracíme se zpátky a zkoušíme jinou stopu směrem k Hnojníku. Tam se opět dá nalézt až +1. Jsme ve vzduchu už ke třem hodinám. Průzkum blízkého okolí a parádní vývoz začínajícího vlnaře máme tak jdeme na přistání.

Druhý let jdu ještě s Fazolem, ale ten nedbá mých rad, že dnes to stoupe trochu blíž horám a po otočení Morávky a Javorníku zkouší štěstí na závětrné straně neviditelného rotoru. Po hodince sedáme. Ten je vysmátý, ale to že to zdupal on a né počasí nepřizná.

Doplním ještě: Honza Valenta 3500 QNH, Lubor Sobek, přes 5h, přes 3500 QNH. Doplňuji, že všechny lety samozřejmě na spojení s Mošnovem 125,1.

Meteoinfo: stoupání 2,5-3m/s, vítr na zemi jihozápad do 8m/s.

Jižní až jihovýchodní situace končí v pondělí, před polednem se namalují krásné lenťáky. Škoda že to nikdo neprozkoumal… Za Bílými Karpaty – Javořinou dosahují Meruňkáři výšek 4000QNH

26. 11. 2011 – Ondřejnická fala, jedinečná, nadmořská…

V sobotu se nad ránem vracíme z Magnusovy tančírny, cosi pospíme a pak dopoledne při mírném větříku chystáme provoz a přezkoušení pro solistu. Krásný ondřejnický fén dává tušit, co se ve vzduchu děje. Startujem s Twinem na opakovací vývrtko-pádový let a když se po turbulentním vleku v 5 stovkách vypínáme, radím adeptovi na solo zaletět kousek před ten mráček… A šup, 2 metry hore a už se vezeme, lítáme si ve fénovém oku, všude kolem oblačné moře. Tohle jsou lety za odměnu, za odměnu pro žáka, který celou sezonu dřel okruhy, vymezené, vyplavání a tak dále…

Začínáme elementární akrobacii , tedy ostré pády… po několika kusech končíme ve větší výšce, než jsme začali. To je sen, zvládáme ještě několik vývrtek a pak sestup na brzdách a skluzem dolů, protože přijíždí inspektor. Solista následný přezkušovák zvládá na výbornou a i po mírném zvažování, jestli jej do turbulentního ovzduší pustit, zvládá i solo let. Na zemi totiž fouká do třech metrů, mírná turbulence je až ve výšce a nad Frýdlantem, tam jej ale netáhneme! Takže gratulace Aleši!

Poté jdeme do vlny ještě s Pupušem, po třech minutách vleku se vypínáme. Řekneme si upřímně, kde jinde to mají Na váriu +3m/s a jedeme nahoru, za chvilku jsme nad mořem a kocháme se. Poté zkoušíme v nejsilnější oblasti stoupání rameno Pržno-Čeladná, 190kmh a stále +1m/s. No není to labůžo. Pupuš mě však při 190kmh chce vymrazit, protože přes panty a kabinou strašně táhne a já jsem si nevzal jägerovy drtiče mrazu, rozuměj jégrovky Tak sedáme a já jdu rozmrznout ke krbu. Jo, pro Pupuše úspěšná vlna, přetrhl tradici “Z vlny do pole!”

Meteoinfo: dostup cca 2000QNH, šlo by to snad i výš, jen trochu trpělivosti, stoupání ze začátku +3ms, pak stabilní +1ms, k večeru však už výš jen nuly, vítr na zemi střih z jihozápadu, vrchem už od pár stovek západ s mírnou severní složkou.

27. 11. 2011 – Ondřejnická fala, bystrozraká, kochací…

Po hektické sobotě, nedostatku spánku a zimě nesleduji předpověď a vyspávám do devíti. Po baráku však chodí nedočkavý Bohouš a tak mě hecuje pro další vlnoden. A skutečně, obloha blankytně modrá, sem tam rotory, sem tam lenťáčky. Omlouvám se z nedělního oběda doma a taháme hangár. Nakonec jdeme tři, LS3 Fazol, Bohouš VSO-10 a Cirrus já! Zbytečnosti jako foťáky sebou netaháme… na co???

Nahoře nás čeká stoupání až 2 ms, dohlednost 150km, krásně zalité Slovensko, které ukazuje všechny svoje pohoří. Snad poprvé vidím Vtáčník, Sitno a jiné daleké kopce. Velká Fatra je z 3km od Smrku jako by kamenem dohodil, jen tam klouznout. Podle flymetu byla červená jitrnice natažená i východně od Kněhyně, směrem na Podolánky, klužu tam a po opadání které prolétám, nacházím 1 až 1,5ms nahoru, zkouším to a zkoumám to tam, funguje to tam spolehlivě, ikdyž člověk musí sem tam více pohledat. Mošnovák nám dává hladinu 100, poté klouznu zase před Ondřejník, nacházím +1,8ms a stoupám až do hladiny 108, s Mošnovákem licitujeme na FL125 Tak vysoko to ale dneska za Ondřejníkem není.

Směrem k Frýdku Místku se ve výšce udělaly krásné lenťáky, zkuším to před ně a překvapivě to nijak nepadá, chvílemi i slabě stoupe, ale většinou mám nulku, dojíždím až k Paskovu kde se otáčím a smažím si to zpátky nad Frýdlant a pak přes docela výrazné rotory klesám na přistání… Naprostá spokojenost, maximální výška 3260 QNH, vlnař roku zůstal neohrožen…

Meteoinfo: dostup 3200QNH, vítr na zemi do 5-6ms, výrazné rotory nad letištěm, ve výšce západ se severní složkou.

3. 12. 2011 – Fala multimediální, pornografická, pofrontální

V sobotu 3. 12. 2011 se na letišti konají teoretické pilotky, ráno je vlhko, zataženo, bez větru, po dešti. Během dne se vítr všelijak točí a odcházejí poslední zbytky fronty. Říkáme si, že žádná vlna nebude, protože máme konečně připravenu techniku, dvě digitální kamery Go Pro. Kolem poledne už vypadá situace poněkud lépe. Vytahujeme Twina a vlečnou a vyčkáváme a sledujeme vývoj počasí.

V jednu hodinu se situace zlepšuje a jsou vidět rotory i fén přes hřebeny hor. Taháme Twina na start, lepíme Go Pro kameru na křídlo, jednu si beru do kabiny a startujeme na vlnový vývoz! Cestou míjíme docela slabé rotory. V oblasti Kunčice, Čeladná je cumulů fractů hodně a tak si dáváme delší vlek na jistotu. Vypínáme se v 1000 m QFE a na rotorech hledáme stoupání. Po několika osmičkách na rotorech za Smrkem poslechnu zkušeného vlnaře přede mnou, který říká: „zkus to tady dopředu doprava“, vydáváme se přes Ostravici, nad přehradu šance, kde se nad Masarykovým údolím tvoří Fénové oko. Fén krásně teče přes hřeben kopců nad přehradou a pak zase nahoru přes Čupel a zakrývá Lysou. Zde se po dvou osmičkách na rotoru zvedáme a stoupání se uklidňuje, jsme v lamináru a tak si užíváme klidného letu a fotíme. Scenérie jsou to opravdu úžasné.

Stoupání nad Masarykovým údolím pomalu slábne a fénové oko se zavírá, zkoušíme tedy přeskočit na tradiční místa nad Čeladnou a Kunčice, srovnáme a stoupáme přímým letem při Groud speed cca 20kmh Slunko mizí za mraky nad horizontem a kabinou aspoň vzadu nesnesitelně táhne. Začíná být kosa, i vlnař vepředu něco mamrá a konečně si nasazuje čepku. Pomalu se dostáváme vpřed, blíží se však západ a tak se už jen vozíme kolem rotorových fractů a blbnem, kamera na křídla pořád drží a vše nahrává…

Nad letištěm vyklesáme, a přistáváme se západem. Večer pak sledujem video a fotky, ze kterých pak Magnus, v době historicky zanedbatelné, vytvoří vlnové video! S mým vlnovým kolegou, Cpt. Hookem alias Jardou jsme spokojeni, že jsme do toho šli. Snad to ještě foukne…

Magnus pak sestříhal opravdu parádní video, skoro až pornografické pro dlouhé zimní večery!

Video od Magnuse!

Meteoinfo: vítr na zemi do 3 metrů, nárazy do 4, stoupání na rotorech větší, ve vlnce však do 1ms. Náš dostup 2000 m QNH, šlo by to snad i výš. Po západu vítr sílí a naznačuje, že tam někde ve tmě je  vlna jak hrom…

10. 12. 2011 – Fala ondřejnická, přeletová, tréninková

V pátek sleduju předpověď a vše nasvědčuje tomu, že by se mohlo v sobotu opět zadařit. Vítr ve všech směrech západní, síla s výškou rostoucí. Domlouváme se na brzký ranní sraz na letišti. Nakonec ještě večer jedu s Magnusem do Frýdlantu, a dáváme si povinné pivo a jsme v očekávání sobotní vlny.

Ráno vstáváme před svítáním, dole ve Frýdlantě se nehne ani lísteček, pofrontální oblačnost však ve výšce postupuje docela rychle a správným směrem. Voláme si s „Lesníkem“ z Hranic, který se v pátek vyptával na možnost vlnit u nás, seznamuju ho se situací a zatím se rozhoduje vyčkávat. Jsem si vědom toho, že před 14 dny, kdy jsme letěli taky vlnu za Ondřejníkem, ráno taky nefoukalo, a až kolem 10 to začalo. Vytahujeme tedy hangár, nahříváme vlečnou důmyslným systémem fukarů, připravujeme elektroniku a vlno-oblečení. Po desáté hodině vítr naznačuje, že by mohl dnes fouknout i ze správného směru.

Jdeme do vzduchu jako druzí v cca 11:30, za našim VLP, který se školí na Piráta. Vlek není příliš turbulentní, teda nevím, neřídím.  Jen se vezu a čumím na zasněžené hory kolem a v dálce na úžasnou bílou Malou Fatru. Vypínáme se ve stratosféře a hledáme. Po chvíli nacházíme nulku klasicky nad Frýdlantem, Ondřejník funguje, ale zatím slabě. Více než 45 minut vlníme na nuličce v cca 800m QNH, mezitím jdou do vzduchu ostatní borci. Pak to zkoušíme směrem na Ostravici, nacházíme až +1,5m/s a na minimální rychlosti stoupáme.

Směrem na Staré Hamry, přes přehradu Šanci to vypadá dobře, napovídají nám chmury, nejspíše rotory. Narovnáváme to tam a jedeme všichni společně. Pod námi vidíme Fazola se svou TX, jak nebojácně razí dopředu. Z naší výšky se to zdá docela nízko. Na rotorech to však drží a všichni se otáčíme až na zmenšeném opadání za sjezdovkama na Bílé. Na zpátečním ramenu to natahujeme až do FM a zase zpátky na Hamry. Zkoušíme to na vyšší rychlosti a zjišťujeme, že by to takhle taky šlo.

Později se při poletovém rozboru u piva a česnečky u Fucimana shodujeme, že tahle naše malá ondřejnická vlnka jde využít na deklarovanou stovečku. Když by to fouklo trochu více, asi tak nějak jako 27. 11., dala by se z výšky 3000m, které jsme dosahovali zaletět i 200km, snad, teoreticky. Máme aspoň co trénovat. Víme však, že to jde. Magnusův let je tím důkazem, jen si jouda neprotnul pásku podruhé, když se situace zlepšila a když jsme začali lítat rameno FM-Bílá. Mohl by to být průměr kolem 100km/h.

Meteoinfo: vítr mírný, jihozápad do 4m/s, ve výšce západ, dostupy nic moc, max 1400QNH ale na povození se v prosinci (!!!) to stačilo!

Vlnové lety všech čtyřech borců zde!

Bude ještě vlna? Jako dlouho nám zima umožní utíkat před předvánočním shonem tam nahoru?

Po menších peripetiích, kdy jsme po přejezdu Beskyd stylem tak tak usoudili, že Fačkovské sedlo pod Klakem s našimi vozy asi nedáme, jsme se rozhodli pro trasu přes Žilinu-Strečno-Vrůtky-Martin. Zde jsme již na výjezdu z Žiliny uvízli v koloně a zůstali jsme v ní až do příjezdu do Martina. Hodinu a půl v koloně,  20km… Do Prievidze přijíždíme až za tmy a s Magnusem stany už ani nestavíme a spíme za teplé noci pod širákem.

Sobota 27. 08. 2011

Nad ránem se zvedá vítr, ale to ještě netušíme, čeho je předzvěstí. Na úvodním briefingu se seznamujeme s pravidly létání na tomto letišti a v okolí. Za nízký průlet je 300EUR odměna (rozumněj pokuta) a v ATZ se točí jen doleva. Trať je vzhledem k vývoji počasí mírně optimistická. Do vzduchu ale jdeme, jen Kuba dělá Miloše a celý den jen leští Vosu a psychicky se připravuje.

Ve vzduchu byla výška vypnutí pro všechny nadlouho nejvyšším dosaženým bodem. Více jak hodinu se potácíme na bublinách, které se trhají západně na mírně zvlněném předhůří Magury. Je to zajímavě zvednutý terén, kdy se nad ním placatíme ve 100-200 metrech, ale nad letištěm máme pořád kolem 300-400. Po hodině vytočím silnější bublinu a zkouším hrdinně odejít na trať. Vprostřed údolí najednou rotor, vlna a vario nadoraz. Vyvlním si FL75 ať mám rezervu do FL80, která je na Slovensku strop, a jdeme s wingmenem OMG na trať. Přeskakujeme do Martinského údolí, kde zkoušíme navázat do další vlnky, ale ta je slabá a jen se zvedneme o nějakých 200m. Zajíždíme do Velké Fatry k vrcholu Ostredok, zde zkoušíme svahovat, ale vítr není z dobrého směru, zkoušíme to ještě kousek dopředu k Donovalům, ale mně se již dál moc nechce, neboť celou dobu nemám na PDA družice a tím pádem letadýlko na displeji stojí. Otáčíme to a nad Trunčianskými Teplicemi máme 1000QFE a 25km domů. To přece musí dát… Zkoušíme se ještě po cestě dostat do vlnky, ale pár špatných zatáček a rázem jsme na rotoru o 700m níž. To si říkáme, že domů už to asi nedá a já vybírám pole. Sedáme, já normálně, Kraťas s efektním průletem a voláme domů. Říkáme si, že je to kousek a že tu budou za chvilku…radši to zkrátím, nebyli…

V době moderních gpsek bloudili podle mapy a vyjížděli jsme za tmy. Tedy vyjížděl jsem, Kraťasovi praskl řemen a tak se jej za světla z baterky mého mobilu snažil vyměnit. My jsme mezitím jeli domů, abychom to v Prievidzi otočiili a jeli zpátky pro tranďák a Kraťasovo nepojízdné auto… Shrnu to, dnes to bylo z cyklu jak „zúročit“ kilometr výšky a přistát pod sebe. Přistáli jsme v půl třetí, 40 minut autem od letiště. Doma jsme byli o půlnoci. Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou silné.
Další den v neděli opravujeme auto, pochroumaný tranďák, který utrpěl po rally v okolí našeho pole a odpočíváme.

Pondělí 29. 08. 2011

V pondělí nás probouzí vymetená obloha a příslib pěkného letového dne. Organizátoři vymysleli univerzální trať AAT, kterou budou s obměnami střídat celé soustředění. Po startu si první fázi Debil vybírá Kraťas, kdy se chytá na svazích Vtáčníku, že to kolikrát vypadalo na pole. Po hodině už na něj nečekám a vydávám se na trať. Jdu blbě přímo na tzv. Kozí vrchy, jak tady říkají kopečkům severně od Prievidze, ty přeskočím a chytám se v 500m vprostřed Martinského údolí. Postupně se zvedám a rozhoduji se odbočit o 90 stupňů zpátky do hor. A to bylo konečně dobré rozhodnutí. Pak se svezu po Martinských holích až k Vrůtkám, kde to otočím a jedu zpátky na Prievidzu. Cestou to vezmu kolem Klaku přes Maguru, doberu pár stovek metrů, abych už to měl vždy na dokluz, a otočím poslední dvě arey, tu poslední za pomoci industriálního stoupáku z komína Novácké fabriky. Magnus doletěl přes Velkou Fatru do Martina a zahájil sérii poznávání slovenských letišť, Kuba bojuje místně. Polítání pěkné, konečně jsem doma.

Odkaz na plachtařské výkony!

Úterý 30. 08. 2011

Další den opět letově, trať podobná, počasí dělové. Před startem se formujeme do skupinky, kterou v obměnách udržujeme celé soustředění. Čili: Trenér OMG, hosínské baby, frýdlantští chachaři a psychický uklidňovač Jiřyna, který byl vždy ze všech nejníž a nejblíž svahu . Holky to prý uklidňovalo… Po pásce se všichni potkáváme u Turčanských Teplic a pokračujeme přes Velkou Fatru na sever. Cestou jdeme pomalu a čekáme na pomalejší, avšak postupně slabší odpadávají. Z Velké Fatry přeskočíme na Choč, kde zanecháváme Magnuse, který ještě nebyl v Rožumberku a tak si chce doplnit zápisník. Otáčíme to zpátky a rozdělujeme se a každý si hledá svou optimální stopu. Já letím s Krejčou zpátky k Turčianským, kde na blbém, málo skloněném svahu nenavazuju do stoupáku… Prostě půl otočky už bych byl na stromech… Chytám se nad lomem opodál a pak se všichni setkáváme na Vtáčníku. Hysterie v rádiu, když se holky ptají, jestli jako pořád letíme po trati, když už jsme na dokluz letiště . Dnes je to na radiu obzvlášť výživné, když celý den posloucháme, jak jsou ty hory velké a blízko . Otáčíme i poslední areu a s Krejčou se jdeme podívat na ceduli u Tesca, čili extra nízký dokluz přes Prievidzu.

Paráda… Ještě jak dopadli ostatní: Magnus v Rožumberku očumoval barmance poprsí a Kuba doletěl na dohled Martina a vrátil se.

Odkaz na plachtařské výkony!

Středa 31. 08. 2011

Další den zase letově a zase podobná trať… Před páskou fáze Orel, po pásce fáze Debil. Jinak se to vážně charakterizovat nedá.  Před páskou jedem s wingmenem OMG až na Klak, vyzkoušet si podmínky, pak se vracíme do pásky a pro zbytek grupy, pak to až k Vrůtkam jde a zde při přeskoku na Kriváň jsem zase nejníže ze všech. Jdu špatnou stranou údolí, dojedu až k Vrátné dolině, zde si nějaký ten metr přiberu a jedu zase zpátky, vše ve výšce očí vzrostlého turisty . U Vrůtek přeskakuji k Martinu, kde se ve třetí chytám a vytáčím až skoro na dokluz do Prievidze. Na cestě zpět stačilo dobrat 300 metrů, ale vysoká utlumila veškerou termiku, a tak přistávám na pole, které pár minut přede mnou vybral OMG. Po tomto poli má ode mě zakázané vybírat pole jako první! Pole s ohradníky, nerudný chovatel koní, ale to už je historka k pivu…

A jak ostatní? Magnus zase Martin, Kuba hned po startu krachnul a pak se na to vykašlal…

Odkaz na plachtařské výkony!

Čtvrtek 01. 09. 2011

Děcka jdou do školy a my spočíváme… Letové by to s trochou fantazie bylo, ale téměř všichni využívají den volna k odpočinku a k výletům. Jdeme na exkurzi do Aerospoolu, kde si prohlížíme opravnu větroňů a výrobu Dynamiců. Pak jedem na plovárnu hrát vodní polo… Strašně vysilující sport.

Pátek 02. 09. 2011

Magnusa vylosovali a tak poletí Duáčem s Krejčou. Děláme si z něho srandu, že Duáč bude za PPJ poprvé v poli, když v něm sedí Magnus. Nakonec se naše prky nepotvrdily a Magnus dostal velkou školu lítání na Slovensku. Co se naučil, potvrdil druhý den, ale o tom až později. Je naplánovaná delší AAT a počasí taky vypadá slibně, dnes si fázi Debil před páskou vybírám já a hodinu se plácám kolem 500m nad letištěm. Kluci na mě kamarádsky čekají a až se zvednu do 1000, tak odcházíme na trať. Až po Vrůtky klasika, Orel. Pak přeskok na Kriváň, zase nejníž, jedna zatáčka na svahu, kde mě stoupák nevzal, a už si to hrnu dolů do údolí. Kraťas se ptá, kde jsem, a tak mu odpovídám, že hřibařím . Toto úsloví se pak docela vžilo. Já se nechytám a sedám v Martině. Ukazuje se to jako dobrá volba, neboť po 20ti minutách odpočinku si dávám vlek za ludových 2 euro za minutku a za 6 minut jsem v krásném dvoumetru. Letím pak až na malé výjimky sám, obletím zbytek tratě, která vede dolů k Partyzánskému a zpátky na Velkou Fatru. Tam to za Ostredkem otáčím a pěkným dokluzem, samozřejmě po prohlídce cedule u Tesca, sedám a dělám si radost po přistání v Martině. Kuba lítal místně… Škoda, byla to lať.

Odkaz na plachtařské výkony!

Sobota 03. 09. 2011

Poslední den a opět vymeteno a předpoklad dobrého počasí. Dnes se mi poprvé povede přeskok na Kriváň a po Fatře jedeme až k Oravě. Zde se na zpáteční cestě chytám poněkud níže nad paloučkem, kde si Bača hnal ovce do salaše, ale zvedám se a pokračujeme na jih až k Partizánskému. Tam při klouzání do arey ukazuju Cirrusářům, jak DG klouže. Uklouznu jim a natahuju se do arey, kdy oni jsou už na zemi, cha! Magnus ukazuje, co se včera naučil a převážnou část letí sám. Vydává se na Nízké Tatry, kam první area zasahuje taky, jen my jsme si to neuvědomili a letěli starou dobrou trasou na sever.

Trochu lituju, že jsme si neudělali výlet až na Ďumbier, bylo to tam prý dělové… Škoda, ale není všem dnům konec. Kuba si poslední den zpravuje chuť a odletí si druhou stovečku soustředění.  Všichni jsou spokojeni, a takhle by to mělo končit.

Závěrečný večírek se klasicky protahuje do pozdních hodin. Druhý den už jen balení a odjezd. Pro úplnost, dalo by se taky letět a pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom si odletěli do Frýdlantu. Po cestě jsme jen pozorovali kumuly vysoko nad námi…

Odkaz na plachtařské výkony!

Suma sumárum, soustředění splnilo svůj účel, nálet cca 20 hodin, cca 1000 km. Mladým jsme ukázali jak se lítá v horách a jak se paří večer. Z 8 možných dnů, 6 letových, 0 propršených. Příště zas, výš, rychleji a dál!

Sepsal Jiřyna, sedlal DG-200

Účinkovali: AK, OMG, 22, B6, UB, AZ, 56, 75, a další a další…

P.S.: Na závěr chci poděkovat Švrkounovi za půjčení bílého miláčka, klapka je skvělý vynález

Poznámky pod čarou:

Fotky budou!

A dík, že jste se nezalekli rozsáhlého slohového útvaru, a dokousali se až sem!

Použité symboly a zkratky:

BM…bílý miláček, ATZ…okrsek letiště, AAT…soutěžní trať přes určeně prostory, PDA…kapesní počítač s mapovým podkladem, FL…letová hladina, QFE…výška nad letištěm, OMG…oumájgad, AK…alfakilo, B6…bravošest, UB…juniformbravo, AZ…alfazulu

Podrobnosti o základním výcviku naleznete zde.

Průběh výcviku

• Sraz v pátek 30.9. v 17:00 hodin – platí pro ještě nevycvičené účastníky.
• V sobotu a neděli, 1. října až 2.října již proběhnou samotné seskoky. Zúčastnit se mohou také již dříve vycvičení (info Petr Pařízek, mobil 737285976).

V úterý 2. srpna se počasí postupně zlepšovalo, ale dali jsme přednost pingpongovému tréninku a sběru, resp. hledání hřibů. Dráha aspoň trochu vyschla, ale hřiby, které prorokoval Magnus, jsme nedohledali. Následně jsme dostali chuť na jahodové knedlíky v restauraci Kněhyně, tak nás Magnus zavezl do restaurace Skalka a dali jsme si guláš

Ve středu jsme se všichni připravovali na dlouhé termické lety, avšak počasí nedosahovalo našich kvalit a tak jsme je ani nepublikovali na cpsku…

Ve čtvrtek a v pátek jsme se na logry a podobné nesmysly vykašlali a termicky si zalítali, trasy tak zůstanou pouze v našich pamětích. Pokračováci se školili na multimateriálový speciál VSO-10 Grandient a Std. Cirrus. Vše zvládli a tak už jen dál a výš. Fazol se byl v pátek podívat na Jezioro Goczalkowicie, které překřtil na Jezero Hrochů

V sobotu bylo ve znamení střední oblačnosti a silnějšího větru. Vyškolili jsme si nového mladého vlekaře! Tak ať mu to tahá!

Soustředění jsme zakončili skupinovým výletem k Jezeru Hrochů. Od rána v neděli foukal silný jihozápadní vítr. Jirka Kokrment přešlapoval a láteřil, proč jako nevytahujeme éra… Až nás všechny přesvědčil, naplánovali jsme si trať na 50km vzdálené jezero a vyrazili. Fazol s lakem zkrachoval, protaktizoval a umístil pásku na Lysou Bohouš vyměkl u Těrlicka, ostatní ve složení Kokr, Olda a já jsme se vydali na trať a sešli se zase až nad jezerem a pak zas až doma. Já po hledání dokluzového stoupáku u Českého Těšína, Jirka Kokrment po zjištění nad jezerem, že si zapomněl mobil a nezná ani číslo domů, a Olda po klíčování 2x Ano, 1x Ne: Oldo, slyšíš nás? _ _ Oldo, už si na dokluzu? _ _ Oldo, vyjde Ti to? _

Ale nakonec vyšlo Lety na cpsce

Tento týden se na Frýdlantě soustředí Kladeňáci, příští týden Zbraslavičáci.

Krátké, ale zato strhující video je možné shlédnout zde.

V plném rozlišení je dostupné ke stažení na www.ulozto.cz.

Zanedlouho zde přibyde krátký článek o letošním ročníku!

www.fl2011.akfrydlant.cz