Aktuální počasí na letišti Frýdlant nad Ostravicí
 

Letiště Frýdlant nad Ostravicí

Veřejnost | O Letišti | Kontakt | Webkamera

Frýdlantský Fala Camp 2012

Rok 2012 je již za námi a s ním i krásná podzimní vlnová sezona aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí. Článek, o jednotlivých vlnových dnech, na sebe nechal dlouho čekat, jako by tušil, že poslední vlnka se objeví až na silvestra. Zvu vás tedy k vyprávění o zážitcích frýdlantských vlnových letců!

22. 09. 2012 – Vlna čarokrásná, za asistence červených šípů

V předvečer očekávaného prvního vlnění sezony koštujeme s Mirou z Krakonošova burčák z jihu Moravy, který bude mít na pozdější vývoj událostí zásadní vliv. To však ale ještě nevíme a tak v koštování pokračujeme!

Ráno se budíme za východu slunka a připravujeme se na pořádný vlnolet. Mraky jsou správně uhlazené. Borci jsou náležitě natěšení! Vítr je pořádně rozfoukaný. Modré nebe je ukryto za vysokou a střední oblačností. V břichu to buble, občas i křupne.

My vlnaři z Frýdlantu, však nikdy neztrácíme naději a tak trpělivě čekáme, na to, co nám příroda nachystá. Po osmé ranní to zkoušíme poprvé a po chvíli hledání nad Čeladnou nacházíme kýžený laminár. Vlníme v jihozápadní vlně, kterou dopoledne správně předvídá jasnovidec FLYMET. Když najednou… “Ty Juro, vem si to řízení na chvilku…” a vlnopilot na předním sedadle svižně hledá silonový záchranný prostředek. Soucítím nad trpícím pilotem, ale dál tahám páku k sobě a Blaníka k výšinam. I přes mé přemlouvání, to však po druhém použití pytlíku, vzdáváme a tak mohu i já poslechnout mé bublající bříško a chvíli posedět. Inu burčák a rotory, to není pro všechny 🙂

Druhá část našeho prvního vlnového provozu začíná po poledni. Předtím se oblačnost zase trochu zatáhla, ale nyní to vypadá krásně. Fén přes hranu hor je fotogenický a my jeho volání vyslyšíme. Letím tentokrát s copilotem Švrkem!

Aerovlek nás odhodí v Kunčicích pod Ondřejníkem a starejte se chlapci! Švrk pilotuje, knipluje, páčkuje, ale stoupání nikde. Ručička variometru kmitá od +4 do -4 a nám je něco divné. Lítáme v oblasti, která funguje při jižním až jihozápadním větru, a směr větru by tomu měl odpovídat. Ještě před startem jsem směr kontroloval na webce z Lysé hory. Pohled na komín Biocelu a kouř, který míří na východ nám napovídá, že se snažíme marně. Když nám dojde, že cumulořada nad Frýdlantem nejsou pravé kumuly natažené po větru ale rotory, postavené kolmo na vítr máme vyhráno. Malé tajemství, kdo tuhle záhadu rozluštil, si necháme pro sebe 🙂

Otáčíme nad Frýdlant, vário na +2ms a dále pak už jen samé vlnové jistoty: laminár, učesané rotorové čepičky v podobě lenťáčků, malebné zelené Beskydy v průzračném vzduchu, kýčovité scenérie, rychlé červené šípy Red Arrows  kreslící kliky háky nad Mošnovem při dnech NATO, otáčející se rotůrky, Rosťa na rádiu, Hellou Pajlot, ranwej tů tů clír for tejk of.

Z kochání nás probouzí přicházející fronta, která zasťiňuje slunce a zvlhčuje vlnu. Vlnopilot vepředu se při pozorování lenťáků pod námi nechává snést příliš po větru. Tvoří se druhé patro vlny, které pomalu dostoupáváme a jakmile to otáčíme protivětru s cílem posunout od blížící se mlhoviny, šup… Opona se zavřela a my se ocitáme v regulérní mléčné kaši. Švrk otevírá brzdy a klesáme. Vteřiny se zdají být nekonečné, v kabině je slyšet jen šumění vzduchu kolem. Nekonečná minuta je za námi a my vylétáváme z oblačnosti. Pozorujeme pomalu se zavírající oblačnost pod námi a na brzdách klesáme na přistání. Pár minut po přistání jsou v oblačnosti jen náznaky mezer, půl hodiny už je to kompletní deka a večer přichází krátký déšť.

Meteo: ráno vítr z jihu až 12 m/s, kolem osmé stabilních 8 m/s. Kolem poledne opět k 10 metrům. Na Lysé před druhým startem ze 180st, 14 m/s. Poté se záznamu stočení během necelé hodiny na západní.

3. 11. 2012 – Vlna fotografická, akrobatická

V pátek večer se chystáme na vlnu a v přípravě děláme zásadní chybu. Navštěvujeme zájezdní hostinec Beskyd a předletový rozbor zakončujeme u Magnusků. Ráno při pohledu z okna čumíme na krásně prokreslenou jihozápadní oblačnost. Upalujeme na letiště a taháme hangár. Do vzduchu jdeme ve Twinu s Magnusem, Cpt. Hák si bere LS-1f a Bohouš LS-3. Fazol říká, že si po včerejšku ještě chvilku odpočine a půjde na LS-3 jako druhý 🙂

Startujeme v půl dvanácté, vypínáme se v 1000m a hnedle nacházíme stoupání. Podle snosu kluzáku odhadujeme silnou západní složku a tipuju, že lítáme v druhé vlnce, která vzniká od Javorníka. Vlna je to bojovná a nalézt přijatelné stoupání dá chvilku práci. Slunko je však na chvíli přistíněno vysokou oblačností a začínají se rýsovat rotory, které nám usnadňují let.

Po hodině a půl boje nad Kunčičema zkoušíme nafouknutý svah Lysé hory, kde se luft vlní od hřebene Smrku a svahů nad přehradou Šance. Tam nás Cpt. Hák nechá hluboko dole a ve „výtahu“ se vyveze do 2700 m.n.m. My dole fotíme, co se dá a Fazol, který se mezitím nechal zatáhnout k nám na Lysou, vyrábí ve vzduchu neskutečně krkolomné pozice pro fotografa. Odměnou mu jsou krásné fotky s pozadím Tater a Rozsutce.

Před západem nám je už zima a tak spokojeni, po menší akrobatické vložce, přistáváme. Večer po přistání dostáváme info od meteorologů z Lysé hory, že pozorovali náš boj s přírodou a kroutili nad námi hlavama, když jim na Lysé bral čepky silný nárazový vítr.

Meteo: Vítr přijatelný z jihozápadu, bez výrazných nárazů, vlek turbulentí. Přesný vítr ve výšce nevíme, ale podle snosu byla výrazná západní složka, tipuju tedy tak 250st.

17. 11. 2012 – Kubizna ve vlně s LS-1f

Dne 16.11.2012 jsem se ve večerních hodinách díval na webovou stránku Flymet – vlnové proudění

na den 17.11.2012. Na základě shlédnutých hodnot jsem se rozhodl, že ráno zajdu na letisko. Ráno jsem byl na letišti už kolem sedmé a předpokládal jsem, že na letišti bude spousta natěšených Chrtů, kteří budou chtít jít do vlny. Bohužel jsem tam byl sám. Mezitím jsem si nachystal papíry od LS-1f, Logra, PDA a dal nabít gelovou baterii a čekal jsem, kdo kdy přijede. Co se týkalo počasí (větru) kolem osmé hodiny ranní na letišti to foukalo cca 6m/s a na Lysé hoře to bylo kolem 15m/s. S přibývajícím časem se vítr na letišti rozfoukával až do nárazu cca 10-12m/s.

Kolem deváté hodiný se začli slízat plachtaři a natěšenci na Duáče na letiště. Do vzduchu jsem se dostal až kolem jedenácté hodiny a to jsem si musel zajet pro vlekaře. Vítr v těch to hodinách byl dosti nepříjemný pro start. Po odpoutání se byl vlek celkem zvládnutelný. Sice mi párkrát zmizla Z-226 vlečná z horizontu, ale nic kritického, co by se nedalo zvládnout.

Po překonání rotoru a turbulence jsme se s vlekem dostali do klidného a stoupavého vlnového proudění se silou stoupání do 6m/s. V okolí Čeladné a ve výšce cca 1000m jsem se vypl. Velikost stoupání bylo cca 2m/s. Při přibývající výšce jsem se přeladil na Mošnov radar, který mi dal maximální hladinu 95. Já jsem této hladiny stejně nedosáhl a létal jsem ve výšce max. 2800m m.n.m.

Vlnové proudění bylo od Ostravice k Velkému Javorníku. Ve výšce 2800m byla krásná dohlednost a díky svíticímu slunci bylo i poměrně teplo v kabině. V ten den byl ve vlně Magnus s žákem v Blaníku a Pupuš s Duáčem. Oba tyto kluzáky nedosáhly výšky 2800m.

S přibývajícími hodinami se počasí začlo zhoršovat a výšky bylo míň a míň. Od jihovýchodu se začala nasouvat deka, která počasí značně ovlivnila. Navíc po skoro třech hodinách se mi neskutečně chtělo na WC. Díky tomu jsem z výšky cca 2000m šel na brzdách až na přistání. Dobrá rada je, zajistit si čurací zařízení před letem, ať nemusíte zbytečně na zem.

Po přistání jsem udělal osudovou chybu a hned jsem vypnul hlavní vypínač. Tím to vypnutím se mi neuložil záznam v logru a celý záznam z letu byl fuč.

Už se těším na další Beskydskou vlnku.

Plachtařině zdar

Kubizna

18. 11. 2012 – Vlna rotorová, ultrarychlá

Večer přijíždím z konference AeČR a na potemnělém letišti nacházím pouze Miru, který do kompjůtru ťuká nový web pro FL 2013 & Adrenalin Grand Prix!

Druhý den z rána fouká přijatelně, vytahujeme techniku a vítr začíná pulsovat a lze vidět, jak rotorové obláčky postupně přecházejí přes letiště. Vyčkáváme a pozorujeme, jak boční vítr zesiluje a zeslabuje. Před dvanáctou to už vypadá přijatelně a tak startuju jako první s DG-200. Vlek je turbulentní, ale nic hrozného. Vypínám se v 1000 metrech QFE nad Čeladnou a na váriu zůstává +2m/s. Stoupání však těsně před dosažením 2500 m.n.m mizí, a já hledám na rotorech další stoupání. Mezitím se někde v hlubině vypnul Blaník s Magnusem a ten bojuje na rotorech, aby se dostal do bezpečné výšky. Rotory jsou v této chvíli docela nečitelné a tak po půlhodině boje krachuje a přistává. Avšak snaha se cení.

Já se mezitím přesouvám nad Frenštát a mezi Lichnovem a Veřovicemi je krásně prokreslená fénová díra. Mraky stékají dolů přes hřeben Javorníku, tvoří se cca 1km široké fénová mezera a mírná oblačná vlnka naznačuje, kde vzduch zase stoupá. Zde létám asi půl hodiny, ozývá se puzení k močení a tak jsem nucen improvizovat, litr a půl vody v pet flašce musím vylít z okýnka, do flašky ve správné výšce vyříznu otvor a tu pak vkládám mezi inkriminovaná místa a knipl. Po chvilce je situace zachráněna a pokračuje se v plachtovém letu.

Rotory se mezitím pěkně prokreslí až k Lysé a tak zkouším rychlou stovku, od Lysé k Frenštátu, rameno 25km, průměrně létám 150km/h. Po chvíli mi dochází, že mám deklarovánu koncovou pásku na letišti a tak se mi nepodaří udělat dobrý průměr díky neuzavření přeletu. V podvečer s klesající teplotou rotory narůstají a oblačnost houstne. Dá se však létat kolem rotorů, nikde to nepadá a oblačnost se nezavírá nijak rychle. Přistávám za téměř bezvětří. Rotorová situace nám připravila pěkné víkendové polétání.

Meteo: Výrazný útlum rychlosti větru vysvětluje jen malý dostup a tzv. rotorové proudění místo vlnového. Vítr ve výšce 2200 m.n.m. průměrně z 230-260st do 12m/s. Dopoledne v době startu ze 200st nárazový kolem 10m/s, později uklidnění.

Trať: Deklarovaná trať Javorník-Morávka hráz byla spíše na jihovýchodní až jižní situaci s méně oblačností, pro tento let to chtělo Mazák – Věřovice. Trať lépe postavená na jihozápadní vítr s větší oblačností. Tato cca 150km trať by šla uletět průměrem cca 120km/h. Což by při dodržení deklarace nemuselo být špatné.

PS: Samozřejmě jsem neměl foták, kdo by totiž byl zvědavý na kýčovité fotky, kde je všude kolem oblačné moře a blankytně modré nebe… Fujtajbl…

25. 11. 2012 – Vlna polní, vlna duodiscusní

V sobotu 24.11. večer řeším zásadní problém. Sháním Duo velitele pro Duo Discuse, který odpočívá v hangáru. Jako velitel jej ještě nemohu letět. Probíhající oslava narozenin, mi naznačuje, že jeden velitel je již ze hry. Další má druhý den směnu a třetí je těžce postižen rýmou, chřipkou a horečnatostí. Volám tedy do spřáteleného AK Hranice Jordymu, který na nabídku kývne a problém je vyřešen.

Druhý den se rotorové vlnce příliš vstávat nechce a tak musím vlekaře ukecávat. Nevěří, že to bude a proto mě po příjezdu tituluje: “Ty ptáku!”. Oblačnost se však trhá, a my to po nachystání letadel zkusíme. Do boje půjde i Magnus s Lukym. Dva piloti na palubě, jeden motorový, druhý bezmotorový, to nebude dělat dobrotu 🙂

Po rozpačitém startu s Duáčem, kterému se za bočního větru, do vzduchu příliš nechce, se vypínáme nad Kunčicema a na rotorech se držíme a i mírně stoupáme. Mezitím se dole pod náma vypíná Magnus a nám se zdá, že jsme mu radili aby se vypnul o trochu výše. Vysvětlení se dovídáme po letu. Jeden pilot na palubě nahlásil dosažení námi doporučené výšky vypnutí, druhý pilot se neprodleně vypnul. Jeden výškoměr byl nastavený na QFE, druhý na QNH. Rozdíl tedy cca 440 metrů. V dnešní situaci docela zásadní problém. Blaník 20 minut bojuje, ale stále se zmenšuje. Po chvilku se zastaví úplně a nám došlo, že přistáli do pole 🙂

Je nám jasné, že neděli zakončíme výletem a tak postupně vyklesáváme. Zkusíme si ještě zašvrlat tím větrákem, co máme schovaný v trupu a přistáváme. Blaníka dovezeme z Trojanovic ještě za světla a pěkný vlnový den je za námi.

28. 11. 2012 – Megafala!

O nejlepší letošní vlně asi jen krátce. Protože to člověk musí zažít! A proto, létejte vlnu! Máme na to hory, máme ji doma, máme ji krásnou!

Dobře, tak jenom trošičku. V úterý odpoledne vlnový poplach, Flymet je červený, vítr by měl být s výškou pořád ze stejného směru a sílící. Vyřizuji si volno a přijíždím do Frýdlantu večer v 10. Ráno ještě za tmy vstávám, chystám DG, ale i tak promarňuji minimálně hodinku, kdy už se dalo letět. Startuju krátce po osmé, vítr z boku byl ještě v normě. Hodinu po mě to chtěli zkusit kluci s Twinem a vítr už jim to nedovolil. Škoda. Začíná se mi potvrzovat pravidlo, že po východu slunce asi tak hodinu se vítr mírně zeslabuje a dovoluje odstartovat.

No a ve vzduchu, je to všude, opravdu všude. Čarokrásné mraky, úžasné scenérie. Díky dispečerovi z Mošnova, že mě pustil do hladiny FL 120!

31. 12. 2012 – Vlna Silvestrovská

Letošní sezonu zakončujeme v aeroklubu pěkným vlnoprovozem s Blaníkem a Vosou. Kluci se na Blaníku střídají po hodině, nebo po nevolnosti jednoho nebo druhého z Foldynových dětí. Já si uloupím vosu a střihnu si poslední den v roce dvě hodinky v pěkné západní vlně.

Po vypnutí bojuju na rotorech nad Skalkou, pak se přesouvám nad Podolánky, do místa, které jsem vloni objevil. Nad Starými Hamrami to pak zkouším také. Rotory jsou pěkně prokreslené a jde tu zůstat do západu.

Vlna v roce 2012 nebyla úplně jednoduchá, ale jako vždy… byla krásná!

Jirka Pělucha

Všechny lety na CPSce

Vyprávění volně navazuje na příběhy předešlého vlnového roku 2011!

více novinek