Aktuální počasí na letišti Frýdlant nad Ostravicí
 

Letiště Frýdlant nad Ostravicí

Veřejnost | O Letišti | Kontakt | Webkamera
Jiříkovo soustředění Křižanov 2010

Jak bylo v Křižanově

Po loňských juniorkách, kde jsem si parádně zalítal, při celkovém náletu necelých 30 hodin a 1400 km, jsem se rozhodl výlet na Vysočinu si zopakovat. Se svým wingmanem, náletářem a průserářem OMG jsme se vydali na plachtařské soustředění 2010. Termín jsem zvolil jediný možný, a to po skončení mistrovství regionů, kde Rosťa sedlal cirruse a mým nástupem do práce. Pro první srpnový týden jsem tedy vzýval Termosku, aby uvařil a dopřál nám příznivé termické podmínky. A s odstupem času můžu říct, že při letošní plachtařské bídě jsme si polítali pěkně

Sobota 31.7.2010

První letový den byl, vzhledem k příjezdu z Moravské Třebové s Cirrusem a k vysoké oblačnosti, dnem tréninkovým. Dorazili jsme na LKKA kolem 10. Éra na startu jsme měli nachystané už ve 12 a pak už jen vyčkávali jestli se pod deku a do půl metříků ve kterých kroužili místní borci máme taky pouštět. Po hodince dohadování jsme si řekli, že jsme přijeli lítat, tak proč sedíme na zemi. A už jsme letěli. Odměnou nám bylo příjemné dvou a půl hodinové polítání kolem komína. Odpoledne, asi v půlce letu, se vysoká oblačnost protrhala a naskakovaly krásné kumuly a vytvářely se malé řádky, na které jsme byli s vysočiny zvyklí a tak jsme si vozili zadky pod řádkami a let jsme si prostě užívali…

Neděle 1.8.2010

Neděle měla být dnem, kvůli kterému jsme sem přijeli. Deklarovali jsme polygon 500 km přes tři otočné body – Milevsko, Moravská Třebová, Jindřichův Hradec. Moje zatím nejdelší trať byl trojúhelník 320 km s přistáním 6 km od letiště. Tady přestávají smrdět hovna. 🙂

Ranní vstávání, skládání letadel, snídaně, balení letadla a na startu jsme nachystaní v 10 hodin a sledujeme vývoj počasí. Jako první startuje místní Petr Koutný s Ventusem C, který jde na 600 km. My dva s Kraťasem jdem hned po něm. Startuji krátce po 11 hodině. Chvíli mi trvá než se zvednu z výšky vypnutí na odletovou výšku pod 1000m QFE (kvůli odletu pod 1000m do CPSky). Mého zaváhání využívá Kraťas a ulétá mi na trať. Pásku prolétávám 11,40 a mířím směrem k Jihlavě. Kraťas mi v tuto chvíli ujel o necelých 10 km. Na prvním rameni beru stoupáky kolem 2 metrů s maximálním dostupem 2000 QNH, což při nadmořské výšce terénu dělá asi 1400-1500 emila. Menší krizi si vybírám před bývalým letištěm Kámen, kde se nemohu 10 min zvednout a OMG se mi vzdaluje opět o nějaký ten kilometr. Letím však na závodnický vkus moc pomalu. Chce to být přeletářsky rozlítaný. „Vždyť letím svůj letošní první přelet!“…chlácholím se. Asi 10 km před Táborem potkávám Cirruse a LS-1f z Křižanova a dělám první nesportovní chybu tohoto soustředění. Vzdávám se otočky Milevska, jelikož kluci letí otočit jen Tábor, a abych neletěl zase sám, poletím druhou část ramene na východ s nimi. Můj cíl je se s nimi trochu svést a zvýšit si tak průměrnou rychlost. Ale ouha, chlapci sou rozlítaní, a já při kroužení ve stoupácích vypínám mozek a přestávám se snažit a uvažovat za sebe. Pasivní taktika nevychází a po 50 km mi u Humpolce ulítají a já sem zase sám. Ještě je doženu ve stoupáku u Havlíčkova Brodu ale pak už zase na vlastní triko. Ještě před otočkou Tábora se mi začalo chtít čůrat, a i přestože jsem potřebný čůrací balónek měl sebou, akce se nezdařila neboť sem byl navlečený ve spodkách a trenkách bez rozparku v inkriminovaných místech a tak jsem ho prostě nevytáh. Navíc při pokusu se vyčůrat do sáčku jsem si pokropil ruky a nohavice od kraťas a když jsem o téhle závadě pověděl do rádia, všechny jsem na frekvenci upřímně pobavil. Větráním v čumáku na nohy pěkně táhne a čůrat se mi chce pořád a více… začíná mě to ve vzduchu pěkně sr..t a už nemám dobrý pocit z přeletu a z pěkného počasí. Mezitím letím pořád k Moravské, kterou Kraťas má už na dosah. Konstatuje však zhoršené počasí, na otočce se zvedá z 500 metrů emila a já se nyní 10 km severně Poličky rozhoduji, jestli se pokusit Moravskou otočit, nebo udělat čelem vzad a povozit se směrem na Dářko, kde počasí vypadalo velice slibně. Rozladěn z neustálého močového chtíče se otáčím s cílem překlouzat aspoň 300km se vracím se směrem na západ. U Dářka potkávám nějaké juniory letící ze Zbraslavic 300km. Nechuť v letadle přetrvává a já to u Žďáru nad Sázavou otáčím na Křižanov. Ještě si fotím moje loňské poslední pole juniorek, Santiniho kapli a kloužu domů. Zklamaný, protože to počasí opravdu ještě je. Kraťas se mezitím vrací z otočky a míří k poslednímu otočnému bodu. Povinný průlet nad ……. a po přistání dlouhý čuryho oblouk… OMG je někde u Jihlavy a ve slábnoucí termice se pokusí otočit Jindřicháč. Já myju a skládám éro a vyčkávám u rádia na Kraťase. Ten se za hodinu a půl ozývá, že před Jihlavou dotáčí na dokluz. Domluváme se, že přílet proběhne opět tradičně a jdu vyčkávat na molo 😀 OMG do druhé zatáčky levého na 32… Přistává a má FAI pětikilo. 525 km, 77 km/h.

Já ušmudláná třístovka, 61kmh, ale dvě zkušenosti k nezaplacení! Vždy mít možnost jak se vyčůrat, a nevzdávat deklarovanou trať jen proto, že se nechce letět osamoceně i po celou trať!!! O tomhle vzdávání se otočňáku bude ještě řeč. Ale tentokrát v opačném gardu. 5kilo náležitě slavíme…

Pondělí 2.8.2010

Den jsme s Kraťasem řádně prokaučovali a místo toho abychom byli připraveni vzhledem k vývoji počasí startovat, šli jsme se koupat zrovna v intervalu, kdy šlo startovat a letět něco kratšího. Dopoledne bylo opět pod vysokou, a od západu šla zvlněná studená…Rozhodli jsme se odpočívat a to byla chyba. Odpoledne jsem lákání kumulů nevydržel a po spritovém chystání éra, kdy jsem za 45 minut, složil, nabalil, sedl za knipl a v 15,45 letěl! Samozřejmě pravidlo o vleku č.1.: Lepší jeden delší vlek, než dva kratší. Vypnul jsem se v 500m a hledal stoupání. Počasí však nedosahovalo mých kvalit a tak sem po točení nuliček a metříků zkachoval a přistál po 25 minutách 🙁 Při přistání jsem zkusil jak mi brzdí kolečko, kvůli případnému brzdění na poli a tak při mírném přibrzdění mi prdlo lanko. No naštěstí to bylo na letišti a ne v poli. Druhý den při přechodu studené fronty opravujeme a vyměňujeme lanko s bovdenem.

A poučení pro příště? Když počasí vypadá jen trochu letově a jsme na soustředění, tak se neflákám a letím!!!

Středa 4.8.2010

Počasí po frontě slibuje pěkné svezení a tak plánujem stejně jako místní 300 návrat. LKKA – Rožmitál pod Třemšínem – LKKA. Výlet až za Vltavu k Brdům.

Na startu jsme připraveni už před 10 a 10,15 startujeme. Mraky jsou nízko a tak vlek za Z-142 (!!!) je 4 min do krásného stoupání. Počáteční dostupy jsou 800QFE 🙂 a my jdeme do pásky v půl 11. Letíme ve skupině s OMG, LS3 a DG200. Do prvního stoupáku přicházím o 50m níž než ostatní a ten mě už nechce. Chvíli laborování, hledání jestli je to opravdu stoupátkem nebo rukama a wingmeni už dobrali maximální dostup a srovnávají. Já tedy poslušně za nima, o 5km vzadu a 200 m níže. Nad dálnicí před Jihlavou se chytám ve 400m a mám vybrané první pole přeletu. To ještě netuším kolik jich bude. Ale s dostupy do 800-1000m QFE a přeskoky do 600 to jinak nejde. Dobírám a mířím k Jihlavě. OMG s ostatníma jsou tak 10-15 km přede mnou. U Jihlavy jdu poprvé přes 1000QFE, u Pelhřimova opět laboruji a hledám přijatelné stoupání. V 500emila mám vybráno opět pár záložních ploch pro případ… Dobírám a mířím ke Kameni. Tam po chvilce hledání vytáčím zatím maximum, necelých 1200QFE. Výšky jak sviňa, až se bojím. Severně od Tábora potkávám juniory, kteří letí nějaké AAT. Přilítám na hranu velkého rozpadu, který zastiňuje velkou oblast, která by se těžce překlouzávala. Na chvíli se otáčím zpět a letím do aktivní oblačnosti dobrat maximum. Pořád myslím na neúspěšné 5kilo, které šlo uletět a tak se rozhoduji nevzdávat přelet, dobírám 1400QFE a posílám to po trati. Později se nad mapou dovídám, že sem letěl přes dědinu, kde má přítelkyně babičku :-)… Kloužu tedy rovně skrz rozpad a dolétávám nad zajímavý malý svah, kde se nad nějakou lanovkou a sjezdovkou chytám opět ve výšce 500m, pole taky nějaké jsou a tak hledám přijatelné stoupání. Wingmeni mezitím dávno otočili Rožmitál a míří severně od kurzovky směrem zpátky. Já se rozhoduji podívat se aspoň k Vltavě, což se mi po vytočení dalšího stoupáku daří a já se kochám panoramatama. Vltavu nechávám za sebou a byl bych blbec, kdybych se ten otočák neotočil, chybí pouze 30km a tak po chvilce otáčím a připisuji si i další úspěch. Úspěšně čůrám do flašky od Nestea a hned se letí líp. Zpátky zamířím k Příbrami, kde dobírám denní maximum 1650  emila a neskutečně dlouho kloužu. Nad Vltavou kroužím nad hrází Orlické přehrady a fotím. Počasí ale postupně slábne a já se obávám, že do cíle asi nedorazím. V půl páté se chytám v 600stovkách pod Benešovem, kde zvažuji že pokud nenajdu stoupání do 400m emila tak sklouznu směrem k letišti v Benešově. Chytám se a mířím nad Želivku. Po cestě dotáčím pár stoupáků a přemýšlím jak dál. Dolétávám k Želivce a po kurzu je bezoblačná díra. Na letiště do Havlbrodu to asi nevyjde, v záloze jsou Zbraslavice. Nějak se mi nechce do pole a to je asi první špatné rozhodnutí. Pro přistání ve Zbraslavicích se rozhoduji na poslední chvíli, kdy dokluzoměr ukazuje +100m a do LKZB 16,5km. Po dokluzu na krev přistávám ve Zbra před půl šestou. Zásadní chyba byla vzdát přelet a nevydat se ještě severněji od trati, kde by se při troše štěstí dalo dotočit. Do cíle zbývalo 75 km… Ve Zbra jsem požádal Luďka Klugera pro převlek do Křižanova za Diamonou. Převlek byl opravdu rychlý, Diamona stoupala při 150kmh 1,5ms a to pak Luděk tvrdil, že to měl na cestovním režimu a nehnal to do stoupání. Díky dokluzu do Zbra jsem si chtěl nechat rezervu na přílet do Křižanova a tak jsem převlek značně přetankoval a vypínal se u Havlbrodu ani nechci říct v kolika. V kolika jsem přiletěl do LKKA už neřeknu tím tuplem. Poučen s předchozích nezdarů sedám po 19 hodině na letišti v Křižanově, na křídla padá rosa a komáři žerou… Jo abych nezapomněl, wingmeni dolítávají průměrnou rychlostí 77 kmh, zrovna když jsem se zvedal pod Benešovem. Prostě letím pomalu…277 km, 56kmh…

A poučení pro příště? Z trasy neuhýbat jen kvůli přistání na letiště, nemuselo by to pro příště vyjít, uklouzat se dal ještě kus a nějaké pole nebo stoupák by se určitě našel…a čůrat v letadle už umím!!!

Čtvrtek 5.8.2010

Ve středu večer dorazil IJ Navrc z Medlánek, s tím že si sletíme všichni spolu. Tak se ve čtvrtek chystáme na dvoukilo (LKKA – Havlbrod – Lhota, hráz), protože předpověď nic delšího nenabízí. Pod vysokou oblačností letíme celkem slušně první rameno průměrem přes 80kmh. Po otočení na východ a po dosažení Dářka to na východ nevypadá vůbec dobře. Vysoká oblačnost a slité kumuly. Rozhodujeme se tedy pro vození se ve stoupácích okolo Dářka, odkud pak přeskakujeme do okolí Pernštejna a vozíme se, fotíme se a užíváme si pohodový let. Nakonec však 4,5 hodinky, 158 km a spokojenost.

Další den už jen slabě prší a my jdem do lesa na hřiby a děláme super smaženicu, tentokrát už bez hořčáků jako loni 😀 Večer se pro mě stavuje Švrk, mířící z Němec a odvaží mě spolu s Cirroušem domů na LKFR!

Sobota 7.8.2010

V sobotu se s Pupušem, už na LKFR, rozhodujeme zkusit Milošovu beskydskou stovku. Skládáme Cirruse, když je Lysá ještě v mraku 😀 Startujeme před druhou a základny jsou v 1350QNH 😀 Postupně se zvedají na  neuvěřitelných 1450QNH ale silný vítr dělá svoje. Na třetí pokus protínám pásku, která je vzhledem k výšce mraků a výšce hor zkušeně na Lysé hoře (1323m.n.m.) 😀 Odcházím na trať a následně vletím profesionálně do závětří Smrku, kde dostanu pár facek a jdu radši lítat svah na Skalku 🙂 S Pupušem si tak pěkně polítáme místně a já po 2 hodinkách sedám.

Zakončuji dá se říct, že povedené soustředění, celkový nálet 22h, 735 km, 3 místní polítání.

Konec prázdnin, začátek pracovního procesu, dospělost, zodpovědnost, dovolená v Jugoslávii, barevný televizor, … však to znáte.

Jiřyna

více novinek