Junioři v Prievidzi
Sezóna je téměř u konce, ještě nás snad potká nějaké to vlnění, a tak je na čase bilancovat. Na konci srpna se dva přestárlí junioři a jeden nedozrálý vydali se třemi závodními BM do slovenské Prievidze na soustředění juniorů organizované pod záštitou Plachtařské komise AeČR.
Po menších peripetiích, kdy jsme po přejezdu Beskyd stylem tak tak usoudili, že Fačkovské sedlo pod Klakem s našimi vozy asi nedáme, jsme se rozhodli pro trasu přes Žilinu-Strečno-Vrůtky-Martin. Zde jsme již na výjezdu z Žiliny uvízli v koloně a zůstali jsme v ní až do příjezdu do Martina. Hodinu a půl v koloně, 20km… Do Prievidze přijíždíme až za tmy a s Magnusem stany už ani nestavíme a spíme za teplé noci pod širákem.
Sobota 27. 08. 2011
Nad ránem se zvedá vítr, ale to ještě netušíme, čeho je předzvěstí. Na úvodním briefingu se seznamujeme s pravidly létání na tomto letišti a v okolí. Za nízký průlet je 300EUR odměna (rozumněj pokuta) a v ATZ se točí jen doleva. Trať je vzhledem k vývoji počasí mírně optimistická. Do vzduchu ale jdeme, jen Kuba dělá Miloše a celý den jen leští Vosu a psychicky se připravuje.
Ve vzduchu byla výška vypnutí pro všechny nadlouho nejvyšším dosaženým bodem. Více jak hodinu se potácíme na bublinách, které se trhají západně na mírně zvlněném předhůří Magury. Je to zajímavě zvednutý terén, kdy se nad ním placatíme ve 100-200 metrech, ale nad letištěm máme pořád kolem 300-400. Po hodině vytočím silnější bublinu a zkouším hrdinně odejít na trať. Vprostřed údolí najednou rotor, vlna a vario nadoraz. Vyvlním si FL75 ať mám rezervu do FL80, která je na Slovensku strop, a jdeme s wingmenem OMG na trať. Přeskakujeme do Martinského údolí, kde zkoušíme navázat do další vlnky, ale ta je slabá a jen se zvedneme o nějakých 200m. Zajíždíme do Velké Fatry k vrcholu Ostredok, zde zkoušíme svahovat, ale vítr není z dobrého směru, zkoušíme to ještě kousek dopředu k Donovalům, ale mně se již dál moc nechce, neboť celou dobu nemám na PDA družice a tím pádem letadýlko na displeji stojí. Otáčíme to a nad Trunčianskými Teplicemi máme 1000QFE a 25km domů. To přece musí dát… Zkoušíme se ještě po cestě dostat do vlnky, ale pár špatných zatáček a rázem jsme na rotoru o 700m níž. To si říkáme, že domů už to asi nedá a já vybírám pole. Sedáme, já normálně, Kraťas s efektním průletem a voláme domů. Říkáme si, že je to kousek a že tu budou za chvilku…radši to zkrátím, nebyli…
V době moderních gpsek bloudili podle mapy a vyjížděli jsme za tmy. Tedy vyjížděl jsem, Kraťasovi praskl řemen a tak se jej za světla z baterky mého mobilu snažil vyměnit. My jsme mezitím jeli domů, abychom to v Prievidzi otočiili a jeli zpátky pro tranďák a Kraťasovo nepojízdné auto… Shrnu to, dnes to bylo z cyklu jak „zúročit“ kilometr výšky a přistát pod sebe. Přistáli jsme v půl třetí, 40 minut autem od letiště. Doma jsme byli o půlnoci. Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou silné.
Další den v neděli opravujeme auto, pochroumaný tranďák, který utrpěl po rally v okolí našeho pole a odpočíváme.
Pondělí 29. 08. 2011
V pondělí nás probouzí vymetená obloha a příslib pěkného letového dne. Organizátoři vymysleli univerzální trať AAT, kterou budou s obměnami střídat celé soustředění. Po startu si první fázi Debil vybírá Kraťas, kdy se chytá na svazích Vtáčníku, že to kolikrát vypadalo na pole. Po hodině už na něj nečekám a vydávám se na trať. Jdu blbě přímo na tzv. Kozí vrchy, jak tady říkají kopečkům severně od Prievidze, ty přeskočím a chytám se v 500m vprostřed Martinského údolí. Postupně se zvedám a rozhoduji se odbočit o 90 stupňů zpátky do hor. A to bylo konečně dobré rozhodnutí. Pak se svezu po Martinských holích až k Vrůtkám, kde to otočím a jedu zpátky na Prievidzu. Cestou to vezmu kolem Klaku přes Maguru, doberu pár stovek metrů, abych už to měl vždy na dokluz, a otočím poslední dvě arey, tu poslední za pomoci industriálního stoupáku z komína Novácké fabriky. Magnus doletěl přes Velkou Fatru do Martina a zahájil sérii poznávání slovenských letišť, Kuba bojuje místně. Polítání pěkné, konečně jsem doma.
Úterý 30. 08. 2011
Další den opět letově, trať podobná, počasí dělové. Před startem se formujeme do skupinky, kterou v obměnách udržujeme celé soustředění. Čili: Trenér OMG, hosínské baby, frýdlantští chachaři a psychický uklidňovač Jiřyna, který byl vždy ze všech nejníž a nejblíž svahu :D. Holky to prý uklidňovalo… Po pásce se všichni potkáváme u Turčanských Teplic a pokračujeme přes Velkou Fatru na sever. Cestou jdeme pomalu a čekáme na pomalejší, avšak postupně slabší odpadávají. Z Velké Fatry přeskočíme na Choč, kde zanecháváme Magnuse, který ještě nebyl v Rožumberku a tak si chce doplnit zápisník. Otáčíme to zpátky a rozdělujeme se a každý si hledá svou optimální stopu. Já letím s Krejčou zpátky k Turčianským, kde na blbém, málo skloněném svahu nenavazuju do stoupáku… Prostě půl otočky už bych byl na stromech… Chytám se nad lomem opodál a pak se všichni setkáváme na Vtáčníku. Hysterie v rádiu, když se holky ptají, jestli jako pořád letíme po trati, když už jsme na dokluz letiště :D. Dnes je to na radiu obzvlášť výživné, když celý den posloucháme, jak jsou ty hory velké a blízko :D. Otáčíme i poslední areu a s Krejčou se jdeme podívat na ceduli u Tesca, čili extra nízký dokluz přes Prievidzu.
Paráda… Ještě jak dopadli ostatní: Magnus v Rožumberku očumoval barmance poprsí a Kuba doletěl na dohled Martina a vrátil se.
Středa 31. 08. 2011
Další den zase letově a zase podobná trať… Před páskou fáze Orel, po pásce fáze Debil. Jinak se to vážně charakterizovat nedá. Před páskou jedem s wingmenem OMG až na Klak, vyzkoušet si podmínky, pak se vracíme do pásky a pro zbytek grupy, pak to až k Vrůtkam jde a zde při přeskoku na Kriváň jsem zase nejníže ze všech. Jdu špatnou stranou údolí, dojedu až k Vrátné dolině, zde si nějaký ten metr přiberu a jedu zase zpátky, vše ve výšce očí vzrostlého turisty :). U Vrůtek přeskakuji k Martinu, kde se ve třetí chytám a vytáčím až skoro na dokluz do Prievidze. Na cestě zpět stačilo dobrat 300 metrů, ale vysoká utlumila veškerou termiku, a tak přistávám na pole, které pár minut přede mnou vybral OMG. Po tomto poli má ode mě zakázané vybírat pole jako první! Pole s ohradníky, nerudný chovatel koní, ale to už je historka k pivu…
A jak ostatní? Magnus zase Martin, Kuba hned po startu krachnul a pak se na to vykašlal…
Čtvrtek 01. 09. 2011
Děcka jdou do školy a my spočíváme… Letové by to s trochou fantazie bylo, ale téměř všichni využívají den volna k odpočinku a k výletům. Jdeme na exkurzi do Aerospoolu, kde si prohlížíme opravnu větroňů a výrobu Dynamiců. Pak jedem na plovárnu hrát vodní polo… Strašně vysilující sport.
Pátek 02. 09. 2011
Magnusa vylosovali a tak poletí Duáčem s Krejčou. Děláme si z něho srandu, že Duáč bude za PPJ poprvé v poli, 😀 když v něm sedí Magnus. Nakonec se naše prky nepotvrdily a Magnus dostal velkou školu lítání na Slovensku. Co se naučil, potvrdil druhý den, ale o tom až později. Je naplánovaná delší AAT a počasí taky vypadá slibně, dnes si fázi Debil před páskou vybírám já a hodinu se plácám kolem 500m nad letištěm. Kluci na mě kamarádsky čekají a až se zvednu do 1000, tak odcházíme na trať. Až po Vrůtky klasika, Orel. Pak přeskok na Kriváň, zase nejníž, jedna zatáčka na svahu, kde mě stoupák nevzal, a už si to hrnu dolů do údolí. Kraťas se ptá, kde jsem, a tak mu odpovídám, že hřibařím :D. Toto úsloví se pak docela vžilo. Já se nechytám a sedám v Martině. Ukazuje se to jako dobrá volba, neboť po 20ti minutách odpočinku si dávám vlek za ludových 2 euro za minutku a za 6 minut jsem v krásném dvoumetru. Letím pak až na malé výjimky sám, obletím zbytek tratě, která vede dolů k Partyzánskému a zpátky na Velkou Fatru. Tam to za Ostredkem otáčím a pěkným dokluzem, samozřejmě po prohlídce cedule u Tesca, sedám a dělám si radost po přistání v Martině. Kuba lítal místně… Škoda, byla to lať.
Sobota 03. 09. 2011
Poslední den a opět vymeteno a předpoklad dobrého počasí. Dnes se mi poprvé povede přeskok na Kriváň a po Fatře jedeme až k Oravě. Zde se na zpáteční cestě chytám poněkud níže nad paloučkem, kde si Bača hnal ovce do salaše, ale zvedám se a pokračujeme na jih až k Partizánskému. Tam při klouzání do arey ukazuju Cirrusářům, jak DG klouže. 😀 Uklouznu jim a natahuju se do arey, kdy oni jsou už na zemi, cha! Magnus ukazuje, co se včera naučil a převážnou část letí sám. Vydává se na Nízké Tatry, kam první area zasahuje taky, jen my jsme si to neuvědomili a letěli starou dobrou trasou na sever.
Trochu lituju, že jsme si neudělali výlet až na Ďumbier, bylo to tam prý dělové… Škoda, ale není všem dnům konec. Kuba si poslední den zpravuje chuť a odletí si druhou stovečku soustředění. Všichni jsou spokojeni, a takhle by to mělo končit.
Závěrečný večírek se klasicky protahuje do pozdních hodin. Druhý den už jen balení a odjezd. Pro úplnost, dalo by se taky letět a pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom si odletěli do Frýdlantu. Po cestě jsme jen pozorovali kumuly vysoko nad námi…
Suma sumárum, soustředění splnilo svůj účel, nálet cca 20 hodin, cca 1000 km. Mladým jsme ukázali jak se lítá v horách a jak se paří večer. Z 8 možných dnů, 6 letových, 0 propršených. Příště zas, výš, rychleji a dál!
Sepsal Jiřyna, sedlal DG-200
Účinkovali: AK, OMG, 22, B6, UB, AZ, 56, 75, a další a další…
P.S.: Na závěr chci poděkovat Švrkounovi za půjčení bílého miláčka, klapka je skvělý vynález 🙂
Poznámky pod čarou:
Fotky budou!
A dík, že jste se nezalekli rozsáhlého slohového útvaru, a dokousali se až sem!
Použité symboly a zkratky:
BM…bílý miláček, ATZ…okrsek letiště, AAT…soutěžní trať přes určeně prostory, PDA…kapesní počítač s mapovým podkladem, FL…letová hladina, QFE…výška nad letištěm, OMG…oumájgad, AK…alfakilo, B6…bravošest, UB…juniformbravo, AZ…alfazulu
